Svátek má: Ivo

Komentáře

Kam se nám ztrácí 28. říjen?

Česká republika má státní svátek. 28. října slavíme Den vzniku samostatného československého státu.

Děti mají prázdniny, zaměstnanci volno. Chalupáři spěchají na chalupy, jen ti zapomnětlivci naříkají, že supermarkety mají zavřeno.

Historie se nám ztrácí v dáli, mnozí v ní tápou… Tak připomínám, před 103 lety se blížil konec 1. světové války, Rakousko – Uhersko umíralo, Evropa měnila své hranice. Rodily se nové státy, mezi nimi i Československo, naopak to nenáviděné Rakousko – Uhersko se rozpadlo. Náměstí našich měst se naplnila davy, zrod republiky se slavil jásotem a s hudbou. Do svých domovů se z války vraceli ti šťastnější, desetitisíce dalších to štěstí neměly.

Za rakouského císaře pána a jeho rodinu za první světové války nasazovali životy naši pradědové, jen z českých zemí jich bylo přes jeden a půl milionu. Umírali na srbské, na ruské i na italské frontě. Domů, ke svým rodinám se jich nevrátilo na 150 tisíc, v každé i té malé zapadlé vesničce, je pomník obětem první světové války. Desetitisíce vojáků se vrátilo z války domů zmrzačených, tisíce dalších bylo monarchií uvězněno, či dokonce popraveno.

Dnes na to nezměrné úsilí předků poněkud pozapomíná. Občas se mihne krátký televizní spot, či fotografie z lánského hřbitůvku. Objeví se věneček s trikolórou u vesnického pomníku padlých. . Vlajkou máváme jen při hokeji, při fotbale a slova hymny mnozí ani neznají….

Ne vždy, jsme tento svátek mohli slavit, přesto jsme jej nosili v sobě. V době německé okupace se za oslavu tohoto svátku popravovalo. Přesto duch 28. října v nás žil, nezapomínali jsme na osobnosti, které stály u zrodu naší novodobé státnosti. Cenili jsme si odvahu i prozíravost Tomáše G. Masaryka, pracovitost Dr. Edvarda Beneše, ale i úsilí dalších, kteří stáli u zrodu republiky. Vzpomínali jsme na naše legionáře, kteří sehráli významnou roli při vzniku a následné obraně státu. Jakékoliv znevážení historie je urážkou statečnosti těchto našich předků.


Patři k naší cti, že ani v době nesvobody, kdy se kácely pomníky zakladatelů našeho státu, jsme nezapomněli na jejich odkaz. 28. říjen je stále svátkem národním, jen je nutno jej bránit proti pokusům o jeho revizi, přebarvení. Pociťujeme totiž v posledních letech snahy o oprášení a vylepšení obrazu starého mocnářství. Do Pantheonu Národního muzea se nám tak vrátil císař František Josef I., místo mu musel udělat hrdina druhého odboje, ale se „špatným“ kádrovým profilem. Také maršál Radecký se již rozhlíží po nějakém pěkném místě na Malé Straně.

Chci věřit tomu, že 28. říjen není ani divadelní scéna, ani aréna k vyřizování osobních účtů. 28. říjen není svátkem politiků, je svátkem České republiky! V souvislosti s nedávno proběhlými parlamentními volbami, připomínám to známé Masarykovo: „Tož demokracii bychom měli, teď ještě mít nějaké ty demokraty!“

Přemysl Votava