Svátek má: Ivo

Politika

Velikost textu:

Peníze vyhrávají nad olympijskými ideály

Peníze vyhrávají nad olympijskými ideály

Jen málokteré spojení ve sportu spojuje tolik protikladů, jako článek Olympijské charty o apolitičnosti olympismu.

Ilustrační foto
12. ledna 2022 - 11:13
Kde jsou ideály Pierra de Coubertina a dalších zakladatelů. Pohříchu je tento článek používán zcela dle potřeb jeho uchvatitelů, Mezinárodního olympijského výboru a všech národních olympijských výborů. Příkladů je mnoho. Počínaje fašistickou olympiádou v Berlíně v roce 1936, kritika amerických atletů po vyhlášení vítězů v Mexiku 1968, kdy protestovali proti rasismu. Zneužití Her v Moskvě 1980 a Los Angeles 1984 během studené války, naposledy pak oslava Putinova režimu týden před vpádem na Krym v roce 2014, kdy navíc pořádající stát zakázal sportovcům podporu hnutí LGBT. Také našemu kanoistovi Martinu Doktorovi dokonce hrozila diskvalifikace po vyhraném závodě v Atlantě 1996, protože si vzal na stupně vítězů národní vlajku a tím porušil apolitičnost Her. Netřeba dodávat, že každou olympiádu zahajuje vládce pořádající země, tedy mnoho těch, kteří dokázali rozpoutat mezinárodní konflikty se statisíci obětí.

Nicméně, když se v posledních letech zeptáte jakéhokoliv zástupce Českého olympijského výboru na dodržování lidských práv v Číně, posílání armád do jiných zemí za účelem bratrské pomoci, silového potlačování občanských nepokojů kdekoliv na světě, dostane se vám vždy stejné odpovědi. Olympijské hry jsou sportovní a kulturní záležitostí, politické otázky nás nezajímají, to je věc každé země. A pořádání Her slouží ke sbližování národů. Jinými slovy, my jsme stát ve státě, nezajímá nás, co se děje kolem nás, jsme privilegovaná skupina, které se ostatní musí klanět. Fajn, to by mohlo platit, kdyby se olympismus jako celek neklaněl před mocí peněz. Právě díky megalomanství olympijských představitelů se olympiády rozrostly do neuvěřitelných rozměrů, které je problematické uspořádat. O uvadající kráse svědčí i nezájem nejrozšířenějších sportů o start na Olympiádě, letos již podruhé budou chybět nejlepší hokejisté, fotbalisté nikdy Hry nebrali vážně, na olympijském turnaji startují týmy do 21 let, a americký basketbalový „Dream Team“ na loňské olympiádě v Tokiu jen vzdáleně vzpomínal na lesk svých předchůdců z let 1992, 1996 a 2000.

Mezinárodní olympijský výbor pod pseudoideou antipolitičnosti Her zve nejvyšší státní představitele zúčastněných států na zahájení, aby bylo možné propagovat heslo zakladatele novodobých Her Pierra de Coubertina „Není důležité zvítězit, ale zúčastnit se.“ Tak i v minulosti byl na Hrách prezident Klaus či Zeman, premiéři či ministři školství, mládeže a tělovýchovy. Přestože je MOV výdělečnou organizací, všem je jasné, že bez podpory státu, s to nejen finanční, se světové olympijské hnutí neobejde, proto bylo toto pozvání bráno mimo jiné jako výraz poděkování za možnost udržení olympijských myšlenek. V našich zeměpisných šířkách by Český olympijský výbor bez státní pomoci skončil asi jako kohoutek v pohádce, kdy mu zaskočilo suché zrno v krku. ČOV má sice své partnery, ale ti se prezentují v rámci speciálních projektů a sportovci, sportovní svazy z nich nemají ani halíř, resp. ani korunu. Je třeba mnohokrát velmi hlasitě opakovat, že veškerá činnost ČOV, kterou se tak navenek rád chlubí, je placena z veřejných prostředků, z peněz daňových poplatníků. Jak se s prostředky nakládá, je mnohdy nejasné, není to tak dlouho, kdy ČOV prováděl vše možné, aby se dokázal vyhnout výběrovým řízením na oblečení, cestovní kufry, atd.



Po odchodu ministryně Valachové, která šla předsedovi Kejvalovi často na ruku, se vztahy ČOV se státními institucemi mírně řečeno ochladily. Vyvrcholením bylo fatální selhání při organizaci letu na tokijské Hry, který, jak je všeobecně známo, skončil neslavně. Tehdejší ministr Plaga vystoupil na české poměry velmi ostře, podpořen předsedou Národní sportovní agentury Neusserem. ČOV použil klasickou metodu vysezení a snaží se celou nemilou situaci přečkat, finanční kompenzaci pro postižené olympioniky se dokonce snažil přehodit na své komerční partnery. Jako odvetu, vůči establishmentu se zřejmě samovolně rozhodl, že historicky poprvé na olympiádu nepozve žádného představitele našeho státu. A také že nepožádá o zapůjčení vládního letadla. Tady s výmluvou, že letadlo nemůže přistát v Rusku pro dotankování. Spíše je zde oprávněná obava, že ČOV není schopen zajistit jeden ze svých základních úkolů, přepravu sportovců do místa konání Her a rád tuto záležitost přenese na komerční letecké společnosti.

V otázce nepozvání je potřeba vidět opětovný strach z reakce představitelů státu, kteří se mohli přidat k řadě států, vyzývajících k politickému bojkotu Her, koneckonců, výbor Senátu ČR již podobné usnesení přijal. Zřejmá nechuť se k politickým problémům vyjadřovat tak přivedla Kejvala a jeho tým k myšlence, jak všechny převeze, když kvůli epidemických podmínkám představitele státu nepozve (škoda, že v Tokiu nebyla situace o mnoho lepší). Což je velký omyl. Pozvánka byla základní slušností, případné odmítnutí a poděkování za ni politickou zdvořilostí, celý proces v civilizovaném světě naprosto běžný. Ne tak u nás. Pro pana Kejvala je lepší představitele státu nepozvat, než jako člen mezinárodního olympijského výboru a předseda jeho marketingové komise v Číně zdůvodňovat, že čeká vláda a vrcholní představitelé České republiky čínskou olympiádu bojkotují.

Co ale ČOV neopomněl, byly nářky nad nízkou alokací státní dotace, která je pro něj určená. V tomto případě již zástupci ČOV ví, kdo stát zastupuje a řídí. Brát ano, to by šlo, ostatně na to byli v sídle výboru na Benešovské léta zvyklí. Stejně jako chlubit se cizím peřím. Udělovat odměny úspěšným sportovcům, samozřejmě, my si jich přece vážíme jako nikdo jiný. Jen jaksi permanentně zapomínali přidat, že se jedná o prostředky ze státního rozpočtu, nikoliv prostředky generované činností ČOV.

Jaké bylo překvapení, když na tuto nelogičnost upozornil ministr Plaga a odměny již nešly přes olympijský ohřívač. Kde získávají sportovci odškodnění za vzdání se svých reklamních práv po dobu olympiády ve prospěch olympijského výboru, je opět ve hvězdách. Hospodaření dceřiné společnosti Česká olympijská je obestřeno tajemstvím, požadavky na zveřejnění na plénech ČOV byly zamítnuty.  Opět ve stylu, dávejte nám peníze a co s nimi děláme, do toho nikomu nic není, my jsme olympijské hnutí.

Není tak příliš velkým překvapením, že školský výbor Senátu ČR podal podnět ke kontrole hospodaření ČOV se státními prostředky NKÚ a ten již podání zohlednil ve svém upraveném plánu kontrol.

Na olympijském sportovním poli, což nás vůbec netěší, může být ještě veselo. Smutné bohužel zůstává, vítězství peněz nad olympijskými ideály a pokrytectví České olympijského výboru to jen zvýrazňuje.

(svob,prvnizpravy.cz,foto:arch.)